Stalin se rozhodl projít inkognito po Moskvě, aby zjistil, jak se žije pracujícímu lidu. Zašel i do kina. Na konci představení hrají sovětskou hymnu a na plátně se objevuje obrovský Stalinův portrét.
Všichni vstávají a začínají zpívat, kromě Stalina, který vše samolibě pozoruje. Po chvíli se k němu nakloní soused a šeptá: "Poslyš, soudruhu, všichni cítíme totéž, ale věř mi, mnohem bezpečnější je prostě vstát." |
| |
|
