|
Skupina psychiatrů se sešla na konferenci. Čtyři z nich museli odejít ze sálu předčasně. Jeden z nich povídá: Lidé se nám svěřují se svými problémy a poklesky, ale my už se nemáme komu svěřit. Další na to odpoví: To je pravda. Ale jelikož všichni jsem profesionálové, tak proč bychom nevyužili trochu času a nesvěřili se navzájem se svými problémy. Ten první hned říká: Já trpím nekontrolovatelnou touhou po sexu a často zneužívám ženské pacienty. Druhý na to: Já miluji drahé věci a tak šidím a okrádám pacienty, jak se dá, abych si mohl dovolit je koupit. Třetí na to: Já zase prodávám drogy a často nutím pacienty, aby je prodávali za mě. Pak se ozve čtvrtý a povídá: Já vím, že bych to dělat neměl, ale ať se snažím sebevíc, tak neudržím žádné tajemství a hned všechno rozkecám. |
| |
|
