Žena se v noci probudí a vidí, že manžel není v jejich posteli.
Navlékne si noční košili a jde se za ním podívat do přízemí.
Najde ho jak sedí u kuchyňského stolu s hrnkem horkého kafe ... Zdá se býti pohroužen do hlubokých úvah, jen tak civí do zdi.
Žena sleduje, jak si utírá slzu a srká horké kafe.
"Co se děje, drahý?" zašeptá, když vstoupí do místnosti.
"Proč jsi takhle v noci tady dole?"
Manžel vzhlédne od kafe:
"Ale jenom jsem si vzpomínal jak jsme se před 20ti lety poprvé potkali a začli spolu chodit . Tobě bylo jenom 16. Pamatuješ se?" vážně dodává.
Žena je dojata až k slzám, když vidí, jak je její manžel pamětlivý, jak citlivý.
"Ano, pamatuji," odpoví .
Manžel se odmlčí, slova se těžko hledají. "A pamatuješ, když nás tvůj táta přistih v mým autě na zadním sedadle?"
"Jo, to si pamatuju!" říká žena a uvelebuje se v křesle vedle něho .
Manžel pokračuje: "Vzpomínáš, jak mi vrazil brokovnici do obličeje a řek:
"Vezmeš si mou dceru, nebo chceš, abych tě poslal na 20 let do vězení?"
"To si taky pamatuju." odpoví něžně.
On si setře další slzu s tváře a říká:
"Dneska bych byl propuštěn!" |
| |
|
